SQEEK KNÍK KNÍK SQEEK KVÍK SQEEK!

Červen 2007

Anime v Čechách...

24. června 2007 v 21:49 | Rausek |  Anime, manga apod.
aneb sálodlouhý článek o problematice tohoto fenoménu u nás poviný pro všechny, kteří oněm nic neví a pro všechny, kteří nečetli můj předchozí článek.

Můj předchozí článek pojednával o perle žánru anime, ale myslím, že jsem měl nejdříve napsat, co to vlastně anime je, protože takhle jsem se nejčastěji setkával s reakcemi typu: "Proč píšeš na blog o nějakém dětském filmu?" nebo: "Stačilo mi, abych se podívala na obrázky a nic jsem nečetla." Toto je jeden z hlavních důvodů vzniku tohoto článku (další jsou, že jsem sem už dlouho nic nenapsal a že jsem v nedávné době četl o této problematice pěknej článek - kde to vám nepovím, mám totiž pocit, že z něj čerpám víc než je zdrávo ^_^). Tedy začněme.
Anime je japonský animovaný film (okamžitě se přestaňte blížit kurzorem k tomu krížku na zavírání okna a čtěte dál!). V japonsku i ve zbytku světa je žánr anime vychvalován jak kritiky tak i diváky. Anime je totiž fascinující, dokonalé, skvělé, ale v Čechách jej bohužel nikdo nezná. Kde se stala chyba?
Vraťmě se na okamžik do dávných dob minulého století, píše se rok 1937 a Disney uvádí do kin svou Sněhurku - dílo které má navždy změnit animovanou tvorbu celého světa. Disney a jeho filmy daly paradoxně základ pro japonskou animaci (i když některé parametry postav si japonci upravili dle svého - oči, nosy, ňadra apod. ~_^), ale zároveň se stali důvodem, proč je u nás anime téměř neznámé. Sněhurka jakožto celovečerní, mistrně ozvučený, barevný animovaný film znamenala ve své době revoluci a sklidila zasloužený úspěch. Bohužel zatímco Disney uváděl jeden film podobného typu za druhým a diváci jej zasypávali květinami (a penězmi ^_^), ostatní animátoři si řekli: "Na těch Disneyho filmech asi něco bude" a začali masově chrlit filmy disneyovského typu. Za pár let už málokoho v evropě a americe napadlo, že by animované filmy mohli mít také jiný příběh než dětské pohádky. Říkám málokoho, protože nějaký "dospělácký animák" se občas někde objevil, šlo však jen o vyjímky, které rychle zanikly ve zbylé dětské tvorbě (z těch několika mohu jmenovat třeba Farmu zvířat, ze které jsem měl jako malý celkem depresi).
Loutkový film se držel o poznání lépe. Za zmínku rozhodně stojí Meet the feebles z rané tvorby Petera Jacksona (ano TOHO Petra Jacksona, který je zodpovědný za Pána prstenů). Jedná se o film o tak trochu úchylných a ujetých mončičácích. Já sám jsem ho neviděl, ale to co jsem slyšel mi zatím stačilo a nedoporučuji ho nikomu s vyhraněnými názory, mladšímu 18 let a všeobecně nikomu alespoň trochu normálnímu. Nejznámějším loutkovým mágem je ale Tim Burton. Kdo viděl alespoň jeden z jeho loutkových muzikálů - Mrtvá nevěsta a Nightmare before christmas - ten mi dá jistojistě za pravdu.
Dále je tu pak nedávno vzniklá 3D animace, u které se páni scénáristé a režiséři zamysleli a napadlo je: "Ono se to podobá hranému filmu. Když tam dáme pár dospěláckých narážek, mohlo by nám to přitáhnout širší publikum." A světe div se - ono to vyšlo. 3D animace se v očích dospělých stali něčím, co se, narozdíl od 2D animace, smí. Něčím, co není určeno pouze dětem. Málokomu už dochází že filmy jako Shrek nebo Doba ledová jsou ve skutečnosti dětské filmy s trochou dospěláckého humoru. On to totiž nikdo ani vědět nechce, to by potom totiž znamenalo, že má rád pohádky a to přece není pravda ^_^.
Tady se ještě na okamžik zastavíme na slovem pohádka. Myslíte si, že je to žánr pouze pro děti? Zamyslete se někdy nad Pohádkami bratří Grimmů nebo Hanse Christiana Andersena. No nejsou to ale kouzelné horůrky ^_^ ? J.R.R.Tokien kdysi řekl, že pohádky nejsou žánr původně určený dětem, ale že jim byl postupem času vnucen a když se nad tím zamyslíte, tak to dává smysl.
Takže nyní už víme, proč je u nás animovaná tvorba tak odsuzovaná a zaškatulkovaná. Vydejme se tedy na japonskou půdu.
Jak už jsem říkal, japonci vzali jako základ své animované tvorby disneyovky. To by ale nebyli japonci, aby to nezkusili udělat jinak a lépe. Především tedy vzali animaci jako levněší způsob, jak natočit film bez všech těch ufňukaných hereček, počítačových triků a vyskokých rozpočtů. Dnes má proto anime v japonsku nejen tradici a úspěch, ale i úctu.
Takže proč je anime tak úžasné, říkáte si? Co je tedy anime zač když ne pohádky? Odpověď zní jednoduše - všechno. Romantika, komedie, drama, akce, horor - to všechno a ještě mnohem více lze v anime najít. Anime se prostě stalo jakousi paralelou k hranému filmu, takže v něm najdeme snad všechny žánry filmového odvětví, mnohdy zpracované daleko lépe, než by se to dalo v hrané formě. Byla pochopitelně chyba říkat, že každé anime poskytne nezapomenutelný zážitek z úžasného filmu. V anime samozřejmě vznikají i díla nevalné kvality. Naštěstí však mezi Japonskem a západním světem funguje jakýsi filtr, díky kterému se z japonska dostane pouze část a to pochopitelně ta kvalitní - i když občas i ta, která nemá kvalitu, ale komerční úspěch. Čechy měli bohužel tu smůlu, že na ně padl masivně Pokémon násedován Digimony a podobnou havětí, což nám při výkladu o anime moc nepomůže - je to jako vysvětlovat britskou humornou tvorbu (Monty Pythoni apod.) někomu, kdo zná z britské tvorby pouze Teletubies. Všichni určitě uznáte, že to není zrovna lehká práce. Začněme tedy postupným vyvracením mýtů o anime.
Proti výroku je to jenom pro děti existuje velmi účiná zbraň - hentai. To vás sice nepřesvědčí o kvalitách anime (spíš naopak), ale rozhodně to vyvrátí doměnku o tvorbě výhradně pro děti. Hentai je totiž animované porno. Japonci tady animaci nevzali jen jako prostředek jak ušetřit za herce, ale především jak se vyhnout různým cenzurám. Díky tomu je hentai snad tou největší úchylárnou, která z japonska kdy vzešla. Vystupuje zde vše, co má pohlavní orgány (pokud je to nemá ve skutečnosti tak v hentai jich to má hned několik). Osobně jsem si jednou ze zvědavosti stáhl jedno z obyčejných hetero-hentai a vypnul ho dřív než tam vůbec došlo k nějaké akci, protože animace byla jednoduše hnusná, pohyby byly trhavé (nikdo se nenamáhal nakreslit dostatečný počet obrázků) a o něčem takovém jako třeba synchronizace zvuku a obrazu asi tvůrci nikdy neslyšeli, tím jednou pro vždy končí mé zkušenosti s hentai.
V hentai tedy žádné hlubší myšlenky ani kvalitu nenajdete (pouze jste-li opravdu zvrhlý). To samé lze říci Pokémonech a daších podobných potvorách. Kde tedy nalézt to opravdu kvalitní anime? Odpověď zní jednoduše: Ghibli.
Ghibli je jedno z nejznámějších japonských filmových studií, které pod sebou skrývá dvě na H začínající modly, před kterými se sklání celá fanouškovská komunita anime. Jsou to Hayao Miyazaki (režisér a zakladatel studia) a Hotaru no haka (Hrob světlušek - film).
I když Hrob světlušek nevznikl pod taktovkou mistra Miyazakiho, je v právu mistrovským dílem svého žánru. Jde o drama o dvou japonských sirotcích za druhé světové války. Hlad, zima, beznaděj a to vše zakončeno velmi netradičním happyendem (zatim nic neprozradim, ale až to zkouknete tak vám to dyžtak vysvětlím). Na tento film se rozhodně podívejte, ať už je váš vztah k anime jakýkoliv. Hrob světlušek je totiž v první řadě úžasně smutné drama (asi nejsmutnější film, co jsem kdy viděl) a až v druhé řadě je to anime. Říká se, že Světová organizace na ochranu dětí si jej dokonce vzala jako oficiální důvod své existence.
Další modlou studia je již zmíněný Hayao Miyazaki, člověk který dokáže s režisérskou taktovkou pravé zázraky. Jeho filmy v sobě mají vždy trochu pohádkovosti, nikdy jí však nejsou úplně. Pohádce nejvíce blíží Doručovací služba slečny Kiki, kdežto třeba v takové Princezně Mononoke se pohádkovost téměř ztrácí. Pustíte-li tyto filmy dětem budou se při nich jistě bavit, nikdy však úplně nepochopí tu hlubší rovinu, která je zakomponována v každém Miyazakiho díle. Navíc je každé z jeho děl naprosto jiné, takže se nemusíte bát nějaké jednotvárnosti. Pochopitelně i mimo studio Ghibli vznikají kvalitní filmy. Mě momentálně napadá třeba Akira - sci-fi z drsné budoucnosti (sice jsem ho ještě neviděl, ale už ho mám stažené ^_^), kterému se povedlo dorazit na videokazetách až k nám.
Dalším odvětvím anime je seriálová tvorba, která se využívá především k jednomu - k přenesení mangy na televizní obrazovky (existují ale i série nezávislé na manze). Manga je japonský styl komixu - další úžasný japonský vynález, u nás opět téměř neznámý. V manze je potřeba vyjádřit nálady, pocity, záměry a osobnosti jen s minimálním počtem obrázků a tato schopnost se díky tomu přenáší i na anime, což mu opět dodává nový rozměr. Bohužel si občas seriálový tvůrci myslí, že to zvládnou líp než předloha, takže si začnou vymýšlet své vlastní díly, buď namísto původních nebo aby zaplácly místo než budou pokračovat podle mangy (tzv. fillery). Klasickým případem může být momentálně aktuální Naruto. Do 135-tého dílu (je opravdu dlouhý, jakmile ho ale dokoukáte, tak se zdá příliš krátký ^_^) se děj drží mangy, příběh je dechberoucí a vám se nechce chodit jíst, spát ani na záchod, dokud si nepustíte ještě alespoň jeden díl... Pak ale dojde manga předloha. Zbývá sice pokračování, ale to ještě není ukončené a za chvíli by ho seriálová tvorba dohnala, takže nastoupí fillery - až do 220-tého dílu se celý příběh vytrácí někam do stracena, vtípky se neustále opakují, prostě nekoukatelné. Po 220. díle se však opět navazuje na mangu, takže znovu slintále blahem (obzvlášť po tom pekle předtím). Filmy k sérii jsou podobného ražení jako fillery (i když první celkem ujde). Z toho lze jasně vidět, že nelze soudit sérii podle jediného dílu či filmu. V Narutovi jsou naštěstí alespoň jasně oddělené, takže se jim lze dobře vyhnout, u některých anime je to však namíchané - např. Ranma 1/2 (dodnes jsem nepochopil proč, neboť dílů mangy podle nichž by se dalo tvořit je víc než dost...) .
A pročje tedy vlastně anime tak úspěšné? Důvody jsou různé. Některým lidem se líbí ztvárnění jiného prostředí (příběh se obvykle odehrává v japonsku, ale někdy i různě jinde po světě, v jiné realitě apod.), někdo má rád žánrovou pestrost (jsem fanoušek sci-fi a fantasy a mohu říci, že v anime jsou pravé perly obou těchto žánrů) a někteří zase poukazují na dokonalost do jaké je jejich tvůrci dovedli (neplatí to u všech, ale samozřejmě tu funguje ten filtr ^_^). To vše je pravda, ale jsou zde i jiné důvody. Spjatost s mangou způsobila, že většina scén je vymodelovaná k maximálnímu emocionálnímu zážitku a to za pomoci minimálních prostředků. Co se hudby týče tak dokáže už tak dokonalé scény podbarvit s mistrovskou elegancí, takže výsledek je v pravdě úžasný. Najdou se dokonce díla, kde hudba hraje větší roli. Např. ve filmu Andělské vejce se téměř nemluví a většina dojmů je vyjádřena pouze hudbou (a taky tichem - nikdy jsem neviděl film, kde by bylo ticho tak dokonale zakomponováno do děje).
Příběhy a postavy, by mohli být kapitolou sami pro sebe. Jsou tak různorodé a přeci mají něco společného - jsou vybroušené k dokonalosti a nezaobírají se zbytečnostmi mimo. Není třeba vykládat odkud je ta a ta postava, nebo proč je na trůně právě ten vládce, tyto zkunečnosti buď vyplynou z příběhu samotného, nebo mu dájí jistý tajemný podtext, který dává prostor fantazii. Vítaným ozvláštněním je také to, že šťastné konce nejsou příliš častým artiklem. I když se příběh totiž neodehrává v realistickém prostředí, je sám o sobě realistický až běda, což způsobí, že jej prožíváte o to silněji.
Nakonec tedy k postavám. Velmi často se lze setkat s mladě vyhlížejícími hrdiny (u Miyazakiho téměř výhradně hrdinkami), ale není to pravidlem. Důležité je, že je na nich prostě vidět, že se jedná o lidi s jejich radostmi a bolestmi, kteří jsou jako každý druhý z nás. V anime se prostě jedná o příběhy o skutečných lidech, o jejich touhách, přáních, láskách, strastech, snaze najít cestu ke svému okolí, pokusech ovládnout svět apod. Není prostě těžké vžít se do nich a prožít vše spolu s nimi a to i když jde o děti. Naopak, tehdy příběh prožíváte o to více a silněji. A to že je hlavní postava je někdy démon, robot nebo kočka, ještě neznamená, že musí některé věci vyjádřit hůře (spše zábavněji ^_^).
Na závěr tedy jen pár slov: I když jsem se v tomto článku pokusil shrnout vše základní o anime, nepovedlo se mi zde zřejmě uvést ani setinu toho, co nabízí. Proto existuje jediné řešení - puste si to, jedině tak zjistíte, o co jste až doposud přicházeli. Ať už totiž budou vaše budoucí dojmy z anime jakékoliv, jedno je jisté - budete překvapeni. m^_^m