SQEEK KNÍK KNÍK SQEEK KVÍK SQEEK!

Duben 2007

Princezna Mononoke

15. dubna 2007 v 12:51 | Rausek |  Anime, manga apod.
Poslední dobou úplně ulítávam na žánru anime, takže jsem se rozhodl, že sem o tom něco napíšu. A čím jiným začít, než jedním z nejvychvalovanějších, nejpropracovanějších a komerčně nejúspěšnějších (i nejnákladnějších) anime?

Příběh
Ašitaka je princ horského lidu, žijícího v malé vesnici v harmonii s přírodou. Všichni žijí šťastně a spokojeně, až do doby, kdy se z lesa vyřítí nenávistí zaslepený, zraněný bůh kanec, který se rozhodne zaútočit na vesnici. Ašitakovi se ho sice podaří zastavit ještě předtím, než se k ní dostane, je však při boji zraněn a stižen kletbou - hrozí, že se jeho zranění rozšíří a celého jej zahubí. Vydává se tedy pryč ze svých rodných hor ve snaze, najít lék a zjistit, co zranilo kance, že ho to přivedlo do takové nepříčetnosti. Na své cestě se setkává s potulným mnichem jménem Jigo, který ho navede na cestu k tajemnému hvozdu, kde údajně sídlí lesní bohové a dokonce i duch lesa. Ašitaka se tedy s mnichem rozloučí a vydá se směrem k tajemnému lesu. Zde však probíhá válka mezi lidmi ze Železného města, vedenými paní Eboši, a lesními bohy, v jejichž čele stojí Moro z kmene vlků. Lidé potřebují vykácet leskvůli těžbě železa a výtopu pecí, aby se uživili a přežili. Naproti tomu se lesní tvorové snaží pouze ochránit les v němž žije nejvyšší z nich - duch lesa. Do toho všeho se navíc brzy zapojuje i mnich Jigo, který má na přání císaře uříznout duchovi lesa hlavu, a Asanu se svými samuraji, kteří se pokouší dobýt město a zmocnit se jeho bohatství. Na čí stranu se má tedy Ašitaka přidat? Kdo je tady v právu? A kdo je ta tajemná dívka bojující na straně vlků?
Víc mám už neprozradím, nechci vás připravit o zážitek z příběhu. ^_~

Postavy
Ašitaka
Princ lidu z hor. Je asi nejkladnější postavou celého příběhu. Po tom, co jej stihla kletba, pochopil, co dokáže s člověkem udělat nenávist, a tak se snaží řešit vše mírovou cestou. Když to ale jinak nejde, dokáže použít i hrubé síly (i když ustřelit někomu obě ruce jediným šípem, je podle mě přehnané). Během příběhu se navíc zakouká do San, což trochu naruší jeho racionální myšlení.

San
Dívka vychovaná vlčí bohyní Moro. Chodí oblečená v bílé vlčí kožešině a snaží se pomáhat své "matce", jak je to jen možné. Jejím cílem, jakožto i cílem kmene vlků, je zabít Eboši, neboť právě ji viní za stávající situaci. Lidé jí přezdívají Mononoke hime (princezna duchů) a věří, že je ztělesněním démona, neboť jí vlci vzali duši. Její duše i srdce jsou ve skutečnosti v naprostém pořádku, což se ukáže v době, kdy se zamiluje do Ašitaky.

Eboši
Vládkyně Železného města. Zpočátku je líčená jako naprosto záporná postava. Koneckonců je to ona, kdo zranil a uvedl do nepříčetnosti boha kance, který zaútočil na Ašitakovu vesnici, a je to také ona, kdo se snaží vykácet les a pobít jeho obyvatele. Brzy se však ukazuje, že jde o moudrou a spravedlivou vládkyni, které jde jen o svůj lid a která má soucit s lidmi - vykupuje dívky, které klesly až na dno, z nevěstinců a stará se o malomocné.

Jigo

Potulný mnich. Pokud se v příběhu vůbec vyskytuje nějaká záporná postava, pak je to Jigo. Neustále si hrabe jen svůj vlastní píseček, navíc si s tím ani nešpiní vlastní ruce a raději za sebe nechává dělat špinavou druhé. Na druhou stranu je to právě on, kdo poradí Ašitakovi, aby se vydal směrem k hvozdu ducha lesa, i když těžko říct, co tím sleduje.

Prostředí
I když možná příběh trochu připomíná pohádku a kresba disneyovky, nic není dáleod pravdy. Navzdory svému zpracování, je PM propracovaný příběh ve kterém chybí obvyklá černobílost pohádek. Není vůbec jisté, která ze stran je v právu - lesní tvorové tu sice byli dříve a snaží se jen o vlastní přežití, ale zase se ihned vrhají do boje a něco jako mírová cesta je jim cizí. Lidé naproti tomu neberou k lesu žádné ohledy a naprosto bezcitně jej ničí.
Co se soubojů týče, tak i když jsou místy docela drsné, nečekejte žádné matrixovské výpady a trojitá salta. Občas se sice mírně přehání (viz. již zmíněné ustřelené ruce), ale jinak vypadají v celku realisticky.

Provedení
Kresba a animace jsou dokonce lepší než Miyazakiho standart (větší poklona snad neexistuje). Pozadí scén je propracované do detailů. Většina anime se soustředí na postavy a dává přednost jednodušímu pozadí, tady je ale vidět, že se animátoři doslova piplali s každou kytičkou, s každým lístkem (neuvěříte, že jsou některé scény animované). Postavy navíc nevypadají oproti pozadí a nic hůře. Hudba je pěkná a dokonale podtrhuje atmosféru filmu. Hlasy postav jim prý v originále dokonale sedí. Já měl bohužel možnost vidět pouze česky dabovanou verzi a ta zrovna kvalitní není.
Takže na závěr shrnutí: Princezna Mononoke je opravdu hodně zdařilí film, který dopručuji všem, nejen těm, kteří se zajímají o anime a animované filmy (a obzvlášť těm, kteří si, myslí že anime a pokémon jsou synonyma). Mimochodem víte, že Princezna Mononoke je důvod toho, že Titanik byl v Japonsku totální propadák? Šli do kin ve stejnou dobu a japonci prostě vědí, co je dobré. m ^__^ m

Report z Trpasliconu - Den první

5. dubna 2007 v 19:29 | Rausek |  Akce a zábava
Takže jsem se konečně dostal k tomu, abych s menším (teda spíš větším) zpožděním napsal report jubilejního pátého ročníku tohoto festivalu britského humoru. Musím uznat, že původně jsem vůbec neměl v plánu na něj jít. Řikal jsem si, že je to moc brzo, že Červenýho trpaslíka jsem sice sledoval, ale nic o něm nevim, že prostě nejsem typ na tyhle masový akce apod. Jenomže jak se to pomalu blížilo, tak mě začali nahlodávat lidi z fóra, kteří se tam buď chystali nebo už byli na minulém ročníku (navíc po mně někteří z nich chtěli přivést puzzle, které se z nepochopitelného důvodu prodávají pouze v Plzni). Jak jsem tak četl ty jejich příspěvky, o tom jak se těší a jak to bylo loni skvělý (jak moc chtějí ty puzzle), a prohlížel stránky Trpasliconu, rozhodl jsem se, že prostě musim jet. Najednou byli dva tejdny dostatečná doba na přípravu (když jsem začal, zjistil jsem, že by mi bohatě stačilo vstát v den odjezdu o něco dřív ^_^), i když předtím nestačily dva měsíce a ta děsná spousta lidí, které jsem vůbec neznal mě taky přestala děsit. Ještě bylo potřeba zařídit dopravu na místo určení. Naštěstí jela Silence taky, takže jsme na to byly dva, což znamenalo, že jsme se museli shodnout. Nakonec jsme se rozhodli pro Student Agency, protože byl nejlevnější a nejpohodlnější.

Pátek 16.3.
Ráno jsem se vzbudil pln očekávání, ale také hrůz z toho, jak vydržim ve škole těch 7 vyučovacích hodin. Nakonec jsem to nějak přežil, ale vůbec netušim, co se tam dělo. Pak následoval sprint na oběd, pak domů, zde rychlá otočka, při které jsem sebral několik zavazadel (spacák, taška s puzzlema, batoh s jídlem - příští rok musim sehnat někoho s autem), pak sprint na autobusák, kam jsem přiběhl těsně před odjezdem. Následovalo hledání místa (pokud nevíte, kde hledat ty zatracený čísla, tak nemáte šanci). Naštěstí jsem zalédl dívku, která mi byla nějak povědomá a napadlo mě, že by to mohla být Silence. Ukázalo se že je to pravda, tak jsem si k ní sedl a začal klábosit. Cesta proběhla rychle a klidně, pohodlné sedačky, horká čokoláda k pití a noviny ke čtení přijdou vhod vždycky, navíc toho Silence o trpasliconu věděla víc než já, takže jsem se i něco nového dozvěděl. Když jsme dorazli do Prahy čekala nás ještě hodinová cesta metrem, kterou jsme si konci krátili tím, že jsme hádali, kdo z cestujících na trpaslicon ještě jede. Nakonec jsme konečně dorazili do Háje. Najít cestu se zdálo jednoduché, zvlášť když byla Silence vybavena mapkou, ale realizace byla mnohem složitější. Hned po tom, co jsme vyšli ze stanice jsem se rozhodl jít podle mapky doprava. Přešli jsme Ulici, to mě přesvědčilo že jdem zprávně, ale vzápětí jsme narazili na další, která na plánku nebyla O_O;. To mě sice trochu zmátlo, ale pokračovali jsme dál určeným směrem, když tu jsme narazili na širokou ulici, která (jak jinak) na plánku zcela určitě nebyla. Už jsme začínali být zoufalí, když jsme našli ceduli - ulice Květnového vítězství. To jsme zajásily, i když já do dneška nepochopil, jak jsme mohli ujít tu trasu tak rychle, zvlášť když potom cesta ke škole podél ulice, nám trvala asi dvakrát déle a přitom měla být kratší! No ale nakonec jsme dorazili a hodně nám v tom pomohli i ty červené fáborky (Silence mi nevěřila, že nás dovedou k určenému cíli, dokud jsme pod jedním nenašli papír s nápisem Trpaslicon).
Jelikož pátý ročník byl na téma Vítejte na 13. podlaží, vítali nás již uvnitř dozorci, od nichž všichni vyfasovali vězeňská čísla a šli se rychle ubytovat do cel, abysme stihly "Vítání nových vězňů". Po cestě nás ještě zastavila skupina jakýchsi podivínů, kteří se ukázali být lidmi z fóra ^_^. Silence mi sice, jak na fóru, tak v busu tvrdila, že je ostýchavá, ale než jsem se rozkoukal, tak stihla představit, jak sebe tak i mě (Ten výbuch upřímné radosti pana priatele hned potom, co uslyšel mé jméno snad nikdy nezapomenu. Musel se na ty puzzle opravdu moc těšit. Divim se, že je nezačal hned skládat A_A). Po vzájemném představení, jsme rychle rozložili spacáky na to zbývající prázdné místo na podlaze (Už tehdy jsem si říkal, že je ho trochu málo, a to jsem ještě nevěděl, jak to bude vypadat večer) a pospíchali do místnosti Červeného trpaslíka, kde již Kohy (hl. organizátor) začínal svou řeč. Všechny nás přivítal a vyhlásil výsledky jakési ankety, která kolovala na minulém ročníku - ukázalo se, že je víc nových lidí, než těch co se každoročně vrací (vážně nechápu proč) a že figurky Hadatiho se i přes veškeré prosby prodávat nebudou (škoda v_v). Pak nám ještě představil hlavní dozorce, vysvětlil základní věci ohledně vězení (kam máme chodit na záchod, kde máme jíst, kde spát, kde udávat apod.) a velmi detailně popsal, co se nám stane, nebudeme-li se řídit vězeňským řádem. Hned po něm se ujal slova Hadati, který měl přednášku na téma Histo(e)rie Trpasliconu. Ten nás séznámil s tím, jak vlastně Trpaslicon vznikl a co se dělo v minulých letech včetně drbů a zajímavých fotek - všechny verze šipek na kozatou rosničku a zpitvořený školní nástěnky (vážně nechápu, že jim tu školu pronajmou každej rok znovu ^_^). Už během přednášky se začal hlásit můj žaludek (koneckonců jsem od oběda nic nejedl) a tak jsme se hned po ní sebraly a šli se najíst do cely (Navíc jsem musel taky vyřídit objednávky ^_^). Nezdržely jsme se tam ale moc dlouho protože v 10 začínala Casova přednáška o zajímavých seriálech, při které prý byly značné problémy a spousta znuděných lidí, já si ale ničeho takového nevšiml a naopak jsem se skvěle bavil. Kromě toho, že jsem zjistil, že pár seriálů bude dál pokračovat (třeba Stargate, pořád 9_9), tak jsem se také dozvěděl o nějakých nových - za všechny třeba Heroes a Jericho. Nejvíc mě ale zaujal Dexter - seriál o chlápkovi bez pocitů, kterej má jako koníčka masový vraždy (takhle to zní možná jako úchylná kravina, ale vypadá to mnohem líp). Přednáška končila až o půlnoci, takže už se nám pomalu zavíraly oči, ale stejně jsme ještě zašli na Hadatiho přednášku o hercích z Červeného trpaslíka v jiných filmech a seriálech. Rozhodně o nebyla chyba. Naštěstí Hadati vybral spíše zajímavé scény, díky čemuž usnutí rozhodně nehrozilo. Nejvíc mě pobavilo, jak nám předváděl herce v malých rolích - třeba, když během jedné scény namířil na rameno postavy, která byla mimo závěr a řekl nám že to je "Rimmer" nebo když ukazoval taneční scénu z filmu "Můj malý krámek hrůzy", kde hrál "Kocour" tanečníka v davu a hadati ho vždycky sledoval myší,abysme věděli, kterej to je (zajímalo by mě jestli ho opravdu hledal nebo jenom vždycky namířil na prvního černocha, kterýho uviděl ^_^). Pak už přišel čas jít spát. Pan priatel a MUDR si zapoměli rozložit spacáky, takže teď marně hledali místo. Nakonec to vyřešili po svém - pan priatel odšoupnul několik neobsazených spacáků a MUDR si lehl k mým nohám, kde bylo ještě volno (ukázalo se, že to nebyl zrovna nejlepší nápad ^_^). Ještě sme chvíli kecali a pak se konečně zhaslo a já se pokusil usnout (příští rok si nesmim zapomenout polštář -_-). Chvíli na to mě však něco šláplo na ucho, to byl pan priatel, který šel jen zavřít dveře (soudě podle nadávek a skřeků jsemv tom nebyl sám). Cestou zpátky mi ještě šlápl na ruku, ale pak už nastal klid přerušovaný jen tu a tam něčím chrápáním...