SQEEK KNÍK KNÍK SQEEK KVÍK SQEEK!

Září 2006

Mrakoplaš

4. září 2006 v 18:08 | Rausek |  Zeměplocha - postavy
Jeden z nejproslulejších a (i na tamnější poměry) nejpodivnějších absolventů Neviditelné univerzity (NU), pokud vůbec kdy absolvval. V duši se cítí být mágem (nosí vínově červený hábit posetý hvězdami a půlměsíci a klobouk na němž je vyšito slovo MÁK), avšak magickými silami opravdu neoplývá. Jeden jeho učitel dokonce vyslovil hypotézu, že Mrakoplaš není dokonce ani mág nulté úrovně, do které se narodí i většina obyčejných lidí. Zpočátku se soudilo, že za to mů že jedno z osmi Základních zaklínadel, které se mu, poté co otevřel Oktávo (nejmocnější grimoár, jež na světě zanechal sám Stvořitel), usídlilo v hlavě a znemožnilo mu zapamatovat si jakoukoliv jinou magickou formuli.Když se však Mrakoplašovi konečně podařilo dostat zaklínadlo ze své hlavy, ukázalo se, že Mrakoplaš je v magii stejně neschopný jako kdykoliv předtím. Během svých cest narazil na turistu z Vyvažovacího kontinentu Dvoukvítka se kterým zažil, jak by řekl Dvoukvítek, mnoho překrásných a zajímavých dobrodružství (Mrakoplaš by nejspíše řekl spoustu příšerných událostí). Když se Dvoukvítek vracel zpět domů daroval Mrakoplašovi Zavazadlo, truhlu se spoustou nožiček vyrobený ze dřeva myslícího hruškovníku, což mu umožňuje následovat svého pána kamkoliv v čase a prostoru, pohltit cokoliv od obyčejných věcí (na velikosti nezáleží) přes vojáky až po obludy a démony a navíc i čistit a skládat prádlo. Za svůj dosavadní život vykonal Mrakoplaš mnoho významných činů (i když jen málo z nich dobrovolně a s vědomím toho co dělá), kromě toho že procestoval bezmála celou Zeměplochu, tak také zachránil svět, spadl přes okraj (obojí několikrát), prošel peklem a podzemními rozměry, stanul na měsíci, několikrát stál tváří v tvář Smrťovi, byl přítomen u stvoření vesmíru, porazil nejmocnějšího mága na světě pomocí poloviny cihly zabalené v ponožce, stejně tak jako porazil podobným způsobem mnoho nestvůr a démonů. Mrakoplaš je zbabělec-praktik a na tomto oslovení výslovně trvá, něboť je podle něj lepší, když lidé říkají: "Mrakoplaš je zbabělec" než kdyby říkali: "Mrakoplaš byl nesmírně statečný, dokud se nenechal překousnout v půli." Je též zřejmě nejlepším běžcem Zeměplochy na dlouhé tratě - jeho heslem je "Není důležité, kam běžíte, ale odkud." Má též talent na jazyky - dokáže žadonit o smilování v devatenácti jazycích a jen obyčejně ječet v dalších čtyřiačtyřiceti (To je důležíté. Mnoho lidí si myslí, že "Aúúú"
je univerzální, ale v be-trobštině to znamená "nanejvýš příjemné" a v jakazačistánštině, podle místního dialektu, "rád bych snědl vaši nohu", "vaše žena je velký hroch" a "koukněte, pan Červený kocour"). Co se týče mrakoplašových zaměstnání pak jich vystřídal mnoho - zpočátku pracoval jako mág na volné noze (což mu zřejmě příliš neneslo, vzhledem k jeho schopnostem), poté dělal na čas průvodce Dvoukvítkovi (to sice neslo, ale nesplňovalo to Mrakoplašovy požadavky - tzn. být alespoň pět minut mimo ohrožení života), dále pak pracoval jako pomocník knihovníka na NU (sháněl mu banány). V součastné době je zaměstnán jako profesor Krutého a neobvyklého zeměpisu na NU a neobyčejně si užívá nudu při třídění zbýrek nerostů, které univerzita za dobu svého působení nashromáždila. Jeho nejoblíbenějším jídlem jsou brambory a to dochází do takových extrémů, že nabídnete-li mu nadpozemské slasti a omamující zážitky smyslů, představí si nejspíš mísu mačkaných brambor politých máslem. Přesýpací hodiny Mrakoplašova života má Smrť vystavené na zvláštním místě, neboť na rozdíl od hodin ostatních lidí, které vypadají téměř obyčejně, vypadají ty Mrakoplašovy jako něco co stvořil foukač skla s permanentní škytavkou, sedící ve stroji času. Podle množství písku v nich by měl být Mrakoplaš již dávno mrtvý, ale písek v hodinách se nepohybuje jen normálně ze shora dolů, nýbrž občas napříč a někdy i obráceným směrem. To je nejspíše způsobeno zaprvé Mrakoplašovou schopností nebýt na určitém místě v době, kdy by tam mohl zemřít(respektive být o pár set metrů dál a rychlostí světla se od toho místa vzdalovat) a také zřejmě tím, že nad ním drží svou ochranou ruku bohyně Dáma (skutečné jméno neznámé), která jej považuje za svou nejlepší figurku ve Hrách bohů s lidskými osudy.

Úvod do Zeměplochy

3. září 2006 v 13:51 | Rausek |  Terry Pratchett - Zeměplocha aj.
Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy...
Pohleďme...
Tam přichází želva, Velká A'Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu.
V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají k jedinému - k váze.
Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, P'Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa. Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání v barvě modři dětských očí.
Tak těmito slovy začíná první román ze série Úžasná Zeměplocha - Barva kouzel. Již z těchto slov je jasné, že zeměplošský vesmír je místo krajně neobviklé a že se řídí svými vlastními zákony (tedy spíše směrnicemi). Z následujícího úryvku pochopíte jaké přírodní poměry na Zeměploše vládnou:
Na Zeměploše jsou samozřejmě dvě hlavní světové strany - Střed a Okraj. Plocha rotuje kolem Středu, a to rychlostí jedné otáčky za osm set dnů (podle teorie Reforgula z Krullu proto, aby se váha Zeměplochy rozložila stejnoměrně na každého ze čtyř obrovských býložravců), takže existují ještě dvě vedlejší světové strany a to Posměr a Protisměr.
Protože malé slunce ozařující Zeměplochu obíhá po stálé a kruhové dráze, zatímco se pod ním pomalu otáčí majestátní kotouč světa, každý snadno pochopí, že rok se na Zeměploše neskládá ze čtyř, ale z osmi ročních období. Léta jsou ta období, kdy slunce vychází nebo zapadá na nejbližším místě Okraje, zimy naopak období, kdy vychází a zapadá v místě posunutém zhruba o devadesát stupňů po obvodu Plochy.
Z toho plyne, že v zemích kolem Kruhového moře začíná rok Nocí prasečí hlídky, pokračuje prvojarem ke svému první slunovratu (Svátek malých bohů), dále proběhne prvopodzim a uprostřed roku přispěchá druhozima (známá také jako Pootočna, protože slunce vychází po směru otáčení), sedící obkročmo na dni Krutolivu (krutého přílivu). Následující druhojaro, v patách s druholétem, a přesné tři čtvrtiny roku označuje noc Všech ladem ležících - jediná noc, ve které podle pověstí všichni mágové, kouzelníci a čarodějnice zůstávají v posteli. Lijáky končí a mrazivé noci nás postrkují k prvozimě, neboli Protiotočně, v jejímž srdci hnízdí jako ledový šperk Den prasečí hlídky. Slabé slunce ovšem nikdy nestačí dostatečně vyhřát krajiny kolem Středu, takže ty jsou neustále sevřeny v krunýři permafrostu. Naopak Okraj je oblastí prosluněných ostrovů a pomalých, líných dnů.
Samozřejmě, že poplošný týden má osm dnů a poplošné světelné spektrum se skládá z osmi barev. Osmička je na Zeměploše všeobecně číslo nedozírného okultního významu a žádný čaroděj je nesmí nikdy vyslovit.
Jestliže jste všechno hned nepochopili tak si z toho nic nedělejte, ono to napoprvé obvykle nedává zrovna nejlepší smysl (já si to musel přečíst třikrát než sem tomu úplně porozuměl 8>) ).
Jedním z důvodů je, že ve vesmíru, kde musí slon uhnout nohou, aby mohlo vyjít slunce, příliš věcí smysl nedává.

Bylo, nebylo...

2. září 2006 v 21:44 | Rausek |  O mně a o blogu
... dávno, nedávno (to asi spíš, teda pokud pro vás není asi čtvrt hodiny dávno) na jedné malé planetce, kterou její obyvatelé nazývají Země, zeměploští mágové Zemneplocha a obyvatelé planety Gujnvighw nijak, neboť ti dělají raději mnohem zajímavější věci, než aby pojmenovávali planetu, o jejíž existenci ani nevědí. A místo toho raději... ale to jsem odbočil. Kde jsem přestal? Jo, takže na té planetě žil člověk, který vypadal úplně jako já. Vážně měl stejné oči, vlasy, uši, ruce, nohy dokonce i... ehm, no prostě podobal se mi jako vejce vejci, akorát byl asi čtvrt hodiny mladší než já teď. A právě tehdy (v té době, kterou popisuji hned na začátku) si jen tak brouzdal po netu, když tu narazil na blog svého kámoše a pak na blog jiného svého kámoše a nakonec na dlouhou řadu dalších blogů úplně neznámích lidí. "No teda," řekl si zatímco nahlížel do jednoho blocku," dneska už má blog každej idiot a to by bylo, abych si ho nepořídil taky." A jak řekl, tak taky udělal a výsledek vidíte sami. 8>)